Jíst se má všechno! Tak to prostě je a tečka
Hlášku, že jíst se má všechno, už jistě slyšel každý. Je to dobrá rada, logický argument v diskusích nebo jen suchá obhajoba vlastního ubohého stravování?
Pokaždé, když tuhle větu slyším, mám sto chutí odpovědět stejným stylem - když všechno, tak všechno: „Tak jez kameny“. Ještě jsem to nikomu neřekl a nechytejte mě, prosím, za slovo. Chci tu jen ukázat, jak je to s tím „jíst všechno“ (dodávám jídlo) a kdo se k tomu blíží více.
Tahle hláška zřejmě vznikla na základě doporučení jíst pestrou stravu. Proti tomu nelze nic namítat. Problém je, že se mnozí lidé živí stále tím samým, sklouzávají ke stereotypu. Taky nic proti gustu každého, pokud mu to takto chutná, ale já prostě nechci jíst stále dokola bílou pšeničnou mouku, bílý řepný cukr aj., o chemii v jídle ani nemluvě. Prostě si vybírám. Někteří si myslí, že sám sebe ochuzuju a jsou hrdí na to, že „oni jí všechno“. Tak se na to podívejme, kdo jí „všechno“, přesněji pestře.
V restauraci i v obchodě
Jistě, v restauraci či v obchodě může takový člověk, který „jí všechno“, sáhnout po čemkoli. Regály jsou plné chutí a barev, reklama mluví jasně. Ale buchta v různých tvarech bude vždycky jen buchta - z mouky a cukru. „Čokoládová“ tyčinka bude mít taky spoustu variací, ale pořád to bude jen trocha čokolády, sója, cukr aj. A pečivo je na tom stejně, člověk si může vybrat z nepřeberného množství, ale pořád je to z drtivé většiny z pšenice. Tedy tohle je pro některé pestrá strava, mají každý den volbu jiné formy toho samého „těsta“.
I gastronomická zařízení točí stále dokola tu samou nabídku. Když se podívám na menu restaurace nebo podnikové jídelny, vidím mouku, mouku s vývarem, maso = guláš s knedlíkem. Druhý den ta samá kombinace, ale jmenuje se to uzené s křenovou omáčkou a knedlíkem. Třetí den opět mouka a maso s názvem zapečené těstoviny. Takhle bych mohl rozpitvávat různá jídla, budou lepší, horší, to je jasné, ale pořád v jídelním lístku u drtivé většiny z nich uvidíte vedle jejich názvu – 1,3,7. (Pokud to bude 6 nebo 12, přeskočte řádek.) Ona jednička znamená, že se v jídle vyskytují „obiloviny obsahující lepek - pšenice, žito, ječmen, oves, špalda, kamut nebo jejich hybridní odrůdy a výrobky z nich“. Kde je ta žitná, ječná, ovesná, špaldová a kamutová mouka?
A co máte doma?
Malá sonda do domácích kuchyní. Kolik druhů mouky tam většinou najdeme? Vesměs tři, hladkou, polohrubou a hrubou. Možná ještě krupici. Proč se omezovat jen na jeden druh obiloviny, která nám dnes již prokazatelně škodí? A co taková mouka pohanková, jáhlová, amarantová, včelníková, kurakkanová, kokosová, konopná, mandlová, hrachová atd.?
Maso, bez kterého by se někteří (údajně) neobešli, se točí taky téměř jen kuřecí, vepřové, hovězí a rybí (výjimečně i krůtí). Bohužel při pohledu na většinu „meníček“ klesá tento počet na polovinu. Sami víte, že nejvíce se u nás pojídá kuřecí a vepřové maso. Nemusíme zacházet do krajností jako koňské maso, holubi, žabí stehýnka nebo šneci. Kde jsou u nás dříve často chovaní králici, kachny, husy. Když se mluví o skopovém mase, mám někdy pocit, že někteří marně pátrají v paměti, jak ten skop vypadá.
Dále opomíjíme jehněčí, kůzlečí a mnoho druhů divočiny, ryb a mořských plodů. A každý ví, že slepice není jediný pták, který snáší vejce. Přesto si drtivá většina lidí vystačí jen se slepičími vejci. To samé lze aplikovat na zeleninu, ovoce aj. Snad tenhle stručný výčet toho pro některé nejdůležitějšího z potravin, tedy masa a mouky, stačí, aby si každý udělal obrázek o pestrosti svého stravování.
Zajímavé by bylo podívat se na používané oleje. Ty kvalitní lze označit za „výcuc“ toho nejlepšího z dané rostliny či stromu. Kolik druhů olejů znáte a kolik jich používáte? Znáte jistě olivový a kokosový olej. Slyšeli jste např. o lněném, mandlovém, lískooříškovém, „cedrovém“(olej z oříšků cedru), arganovém aj. Hodně lidí je překvapeno, když slyší např. o mrkvovém nebo jahodovém oleji. Olej lze „dostat“ téměř z každé rostliny či stromu. Víte jak a na co tyto doslova přírodní léky použít?
Kdo pak „jí všechno“, tedy opravdu pestře? Myslím, že odpověď na otázku v úvodu znáte. Je prostě dobré si říct, co to znamená „jíst všechno“, přemýšlet nad tím, co jíme a zajímat se o složení své stravy. Pak takovou bezduchou hlášku nebudeme potřebovat.
Standa