Blog, Strana 5

Atopikem na celý život?

Kvasinky v našich střevech jsou dobrými sluhy, ale pokud se přemnoží, nebo se dostanou mimo střevo, mohou nám někdy i roky pěkně otravovat život. Kvasinková infekce kůže trápí spoustu lidí i dětí a naše zinková mast není všelék, vždy doporučujeme začít stravou. Kůže je totiž odrazem toho, co se děje ve střevech – toto mi řekla má lékařka.

Taky jsem se od dětství trápil s různými kožními problémy, které gradovaly až do té míry, že jsem kvůli nim dostal odklad základní vojenské služby. Podle lékařů jsem atopik. Prostě celý život se budu více či méně trápit s různými vyrážkami aj. A sám musím přijít na to, co mi vadí. Lékařka mi např. poradila nejíst kořeněná jídla, nepomohlo to stejně jako spousta jiných pokusů.

Opravdový zlom nastal v době, kdy jsme oba zjistili, že máme v těle přemnoženou kvasinku Candida. A protože to bylo v době před početím dítěte, chtěli jsme ji ze sebe co nejrychleji dostat. Sbírali jsme informace a poté se pustili do tvrdé půlroční detoxikační diety. Netrvalo to ani celého půl roku, kdy jsem viděl, že vše, opravdu vše zmizelo! Měl jsem poprvé v životě kůži naprosto čistou, bez jakýchkoli známek předešlých potíží! To byl úžasný objev, jak se jen pomocí „obyčejného“ jídla uzdravit. A v podstatě tak trochu vedlejší účinek, protože toto nebylo mým cílem a ani bych nedoufal, že se kůže někdy naprosto uzdraví, vždyť jsem podle lékařů atopik, nevyléčitelný.

A zase jsem si uvědomil, že jsem nepřišel na nic nového. Vždyť už nějakých 400 let před našim letopočtem prohlásil Hippokratés: „Nechť je tvé jídlo tvým lékem a tvůj lék nechť je tvým jídlem.“
Jistě by se divil, čím se dnes někteří živí… nebo (ne)léčí?

Standa

Článek ze série o zdravějším stravování navazuje na předchozí článek Jíst se má všechno.

Nejznámější a nejvyužívanější včelí produkt byl u nás hlavním sladidlem až do průmyslové výroby cukru. Cukr znamenal odklon od zdravého přírodního produktu, čímž se lidé ochudili o mnoho zdraví prospěšných látek, které z něj získávali. Dnes si naštěstí tento zázrak přírody opět našel cestu do našich domácností.

Med je přírodní potravina, kterou vytváří kolonie Včel medonosných. Mnozí tvrdí, že včely sbírají med - to je velmi zkreslené. Med se nikde v přírodě jen tak nevyskytuje. Med vytváří až včely. K jeho „výrobě“ sbírají sladké šťávy z rostlin a stromů, nektar z květů a tzv. medovici. Včely nektar nebo medovici přinášejí do úlu a předávají je dalším včelám, které pomocí šťáv vylučovaných žlázami a odpařováním vody je zpracovávají na med a ukládají do pláství, kde dále zraje.

Je to velice hodnotná dietetická směs cukrů, vody, bílkovin, enzymů, vitamínů, minerálů aj. Obsahuje stovky, uvádí se až tisíce, prospěšných látek, ani dnes vědci stále neznají všechny! Složení medu je totiž vždy specifické, závisí na přírodních podmínkách, nabídce květů, výskytu medovice, období sběru a také na samotném včelstvu. Med má velké spektrum barev a konzistence. Může být hustý, tekutý, zkrystalizovaný, velmi světle žlutý, zlatavý, světle i tmavě hnědý až skoro černý. Chuť je také pokaždé jiná.

Hmotnost 1 litru medu je asi 1,4 kg (tedy v běžné zavařovací sklenici 0,7l je zhruba 1kg medu). Pravý včelí med je velmi čistá přírodní potravina, včely totiž i ve znečištěném prostředí dokáží vytvořit takový med, jako kdyby byly v čisté přírodě. Český med poměrně rychle krystalizuje. Např. jarní květové medy začínají krystalizovat už několik dnů po vytočení a obvykle zkrystalizují i za pár týdnů. Oproti tomu třeba med akátový vydrží tekutý i okolo jednoho roku.

Standa

 Čtěte také 10 otázek o medu.

Při sepsání tohoto článku vycházíme čistě z našich zkušeností a zkušeností našich zákazníků.

Kvasinková infekce kůže je způsobena kvasinkou Candida Albicans a u dětí i dospělých se projevuje červenými svědivými ložisky na kůži, které bývají často nesprávně diagnostikovány jako atopický ekzém. Po zpocení či koupeli se vyrážka horší, zrudne a hodně svědí. Více o kvasinkové infekci připravujeme do dalšího článku.

Protože je nutno ložiska vysušit (kvasince se daří v teplém a vlhkém prostředí), je Zinková mast velmi vhodná. Postup při boji s kvasinkou je následující:

Dítě mažeme několikrát denně na místech s výskytem ložisek. Řádně vetřeme do kůže, mast barví a lze špatně vyprat z oblečení. Kůže dítěte bude lehce bílá a začne pomalu „šupinkovatět“. Některé děti se loupou více, jiné mají pouze lehce suchou kůži. V žádném případě nedoporučuji suchou kůži promazávat, či jinak zvláčňovat. Je třeba vydržet a suchou kůži v tuhle chvíli neřešit. Na základě vlastní zkušenosti doporučuji po dobu mazání masti dítě nekoupat (alespoň pár dní, pouze omýt genitálie a zadeček, obličej) a hlavně zajistit, aby se dítě nezpotilo. Pokud koupete, je dobré pouze dítě rychle osprchovat a osušit. Pokud sledujete po koupeli či zpocení zhoršení, mazejte dále. Kůži můžete zvláčňovat a promašťovat až ve chvíli, kdy se neobjevují červená ložiska. Nejdříve zkuste olejem (doporučuji dýňový, meruňkový, v žádném případě nepoužívejte chemické – komerční masti, popř. můžete zkusit naši Mast pro nejmenší) promazat kousek kůže, kde dříve bylo ložisko. Počkejte pár hodin, a pokud ložisko znovu nezčervená, můžete se zinkovou mastí přestat a mazat kůži olejem pro zvláčnění. Léčba zinkovou mastí v případě ekzému způsobeného kvasinkou trvá 3 – 14 dní (dle zkušeností).

Pokud kůže dítěte po použití zinkové masti zčervená a ekzém se horší, jde pravděpodobně o alergickou reakci na zinek. Mast si ponechejte na akné, vyrážku po slunci, opary aj. a dítě již nemažte.

Lucka

Na začátek je vhodné ujasnit si názvosloví . Pleť či tělo si můžeme mazat buď čistým olejem, mastí, balzámem nebo krémem. Čisté oleje netřeba představovat. Mast či balzám je v podstatě to samé, obojí neobsahuje vodu. Mají tedy zpravidla tužší konzistenci, mohou mít základ z vazelíny (ropy) a bývají obohacené o nějakou účinnou látku. Přírodní forma mastí a balzámů má základ např. z bambuckého másla, které je samo o sobě účinnou (léčivou) složkou a dále bývají přidávány různé oleje, výtažky či esence. Krém je pak emulze vody, oleje a jiných složek. Je dobré vědět, že je-li v kosmetice voda, je třeba přidat syntetický konzervant, aby se nemnožily bakterie a plísně.

Nyní, když už se trochu orientujete, můžeme přejít k jednotlivým typům pleti a k různým kožním obtížím:

• zralá pleť – výbornou výživu zralé pleti poskytují pro své omlazující účinky Makový a zejména Kávový balzám s opunciovým olejem, který je nazýván přírodním botoxem. Nešlápnete vedle ani s Marcipánovým olejem, který se hodí pro péči o oční okolí a k tom nádherně sladce voní. Top olejem v péči o pleť, vlasy i nehty je pak bezesporu Arganový olej s pomerančem.

• sušší pleť – vhodné jsou lehké balzámy jako Makový, Levandulový či Kávový, které se dobře vstřebají, pleť vyživí a zároveň ji nezanechávají mastnou.

• velmi suchá pleť – máte-li velmi suchou až šupinatou pleť či pokožku těla, je vhodné sáhnout po mastech a balzámech se včelím voskem. Jsou výbornou ochranou i proti větru a mrazu. Hodí se na rozpraskané rty, ruce, paty. Po namazání se však zcela nevstřebají, vosk vytvoří na kůži ochranný film, proto se pak leskne. Patří zde Čokoládový balzám, Zázračné srdéčko nebo Propolisová mast. Tu však nedoporučujeme na mazání, pokud nemáte kožní obtíže.

• mastná pleť – doporučuji mazat na noc Zinkovou mastí, která lehce vysouší, přes den je možno mazat lehčími balzámy – Kávovým, Makovým či Levandulovým.

• akné, ekzém, kvasinková infekce kůže, opruzeniny, neštovice, opary – velmi se nám osvědčila Zinková mast, na nejhorší ložiska pak Zinková mast s propolisem.

• rozpraskané ruce, rty, paty, různé kožní obtíže – zde je vhodná Propolisová mast, která pomáhá kůži hojit a zároveň vytváří díky včelímu vosku ochrannou bariéru.

• mazání pro děti – netrpí-li dítě kožními obtížemi, je možné mazat jej celým našim sortimentem. Po koupeli doporučujeme např. Mast pro nejmenší či Čokoládový balzám, výborné jsou i olejové směsi. Pod plenku doporučujeme k častému užívání Zinkovou mast jako prevenci proti opruzeninám. Celý sortiment pro děti od narození k nahlédnutí zde.

Ve zkratce tedy - na vysušení (ekzém, akné, mastná pleť aj.) zinek a na promaštění a zahojení masti s voskem a propolisem.

Nebudete-li si přesto vědět rady s výběrem vhodného mazání, obraťte se na nás, rádi Vám poradíme .

Lucka

Je zcukernatělý med šizený?

Med necukernatí, med krystalizuje. Včelaři jsou docela hákliví na slovo „cukernatění“. Je to totiž naprosto nevypovídající pojem a navíc zcela zavádějící. Říct někomu naprosto neznalému, že něco „cukernatí“, mohl by si myslet, že se to něco přetváří v cukr (zcukernatělý, podobně jako zkamenělý). Zřejmě i díky tomu si dnes spousta lidí myslí, že pokud med tuhne – krystalizuje, děje se tak proto, že je v něm přidaný cukr. Jistě, když se podíváme na strukturu některých zkrystalizovaných medů, je to snadná představa přimíchání krystalového cukru.

Bohužel, nebo spíše bohudík je právě opak pravdou. Pravý český med, stejně jako všechny středoevropské medy, díky specifickému chemickému složení a vlivem fyzikálních zákonů vytváří krystaly – tedy správně krystalizují. Pokud se tak neděje, může být med poškozený, nebo šizený. Nebo to prostě není český med.

Krystalizace je tedy jakousi známkou kvality českého medu viz. text Českého svazu včelařů - zde.

Co dělat, když chci mít tekutý med?

Krystalizovaný i pastový med lze zahříváním opět uvést do tekutého stavu. Pokud má být zachována původní kvalita medu, nesmí jeho teplota převýšit 45 °C. Pokud chcete rozehřát zkrystalizovaný med, dejte jej přes noc na topení. Při rozpouštění v lázni na sporáku hůře uhlídáte správnou teplotu (bez teploměru vůbec). Nikdy neohřívejte med v mikrovlnné troubě!

Kdo má med jen do čaje, nemusí mu krystalizace vadit. Doporučuje se med nerozpouštět v horkém čaji (hned po zalití), vysokou teplotou se ničí drahocenné látky jako enzymy, vitamíny aj.

Kolik medu můžu denně sníst?

Celkem složitá otázka. Odborník na výživu by napsal, že záleží na energetickém výdeji každého člověka aj. To jistě ano, každý jsme jiný, ale taky každý náš den je jiný, tedy nebudeme přece denně počítat kalorie. Med je potrava pro včely a člověk by jen na něm asi těžko prosperoval. Sice obsahuje spoustu prospěšných látek, i bílkovin, ale kvůli vysokému obsahu cukrů není vhodný jako hlavní potravina. Berme ho jako doplněk – při nemoci a při námaze více, preventivně méně. Staří včelaři mi vždy doporučovali jednu lžičku medu denně, věřím jejich moudrosti i tomu, že ze lžičky nepřiberu. Tedy i zde platí – všeho s mírou.

Co je pohankový, lipový, pampeliškový a jiný „ochucený“ med?

Když mluvíme o medu lipovém, akátovém, javorovém, pohankovém, malinovém aj., máme na mysli med v drtivé většině z květů těchto rostlin a stromů. Včely mají totiž úžasnou vlastnost být věrny jednomu konkrétnímu květu – tedy druhu rostliny, která právě v okolí květe.V určitém časovém období tedy sbírají nektar např. jen z řepky (řepkový med). Samozřejmostí je dostatek těchto rostlin a stromů v okolí, to je řešeno přistavěním úlů např. k řepkovému poli, lipové aleji aj. Je pak už jen na včelaři, dokáže-li takovýto druhový med zpracovat – oddělit. Každopádně se nejedná o příchuť uměle do medu přidanou.

To co většina lidí zná pod pojmem pampeliškový med, je hustý zkaramelizovaný sirup získaný převařením cukru s pampeliškovými květy, případně dalšími dochucovadly. Ale ten nemá s medem mnoho společného. Pokud včely nosí nektar z luk hojně porostlých pampeliškami, může včelař použít přívlastek „pampeliškový“. Označení ale má správně být: Med květový (nebo nektarový) pampeliškový.

Produkuje kromě včel med ještě někdo jiný?

V přírodě vytvářejí med i včely samotářky a čmeláci a jiný hmyz, ale to ve velmi malém množství, které je pro člověka nevyužitelné. Neexistuje něco jako vosí med apod.

Naše legislativa dovoluje používat označení med jen produktu včel medonosných. Tedy to „cosi sladké“, co produkuje jiný hmyz podle vyhlášky nelze označovat medem. Med je tedy pouze jeden – včelí.

Co je to medovice?

Medovice je hustá sladká tekutina produkovaná různými mšicemi a jiným hmyzem, souhrnně označovaným jako producenti medovice. Ti při sání rostlinné šťávy filtrují bílkoviny a přebytečnou sladkou šťávu vylučují na listy rostlin a stromů, jehličí i větvě, aniž by prošla jejich zažívacím traktem. Medovice tedy není výkalem.

Co je to pastovaný, pastový, nebo šlehaný med?

Pastový (nesprávně pastovaný) med je krémovité konzistence, kterou si uchovává už natrvalo (nedojde-li k zahřátí medu) a má vždy světlejší barvu než původní med, někdy až bílou připomínající sádlo. Pastování využívá krystalizace medu, kdy jsou krystaly pomalým častým mícháním rozmělňovány na mnohem jemnější strukturu. Nejde tedy o žádné (rychlé) našlehání.

Co je biomed a v čem je lepší?

Je to med vyprodukovaný tzv. ekologickým zemědělstvím podle směrnic EU. Včely mají být chovány v prostředí, kde v okruhu 3km se zdroje nektaru a pylu skládají převážně z kultur pěstovaných ekologickým způsobem nebo divoce rostoucími rostlinami. Musí se zajistit dostatečná vzdálenost od všech nezemědělských zdrojů znečištění aj. Vše je certifikováno a provozovny jsou kontrolovány.

U biomedu máte státními aparáty danou záruku (pokud jim věříte), že je včelař pod dohledem, o včely a med se stará podle daných a přísných pravidel. Ty mají zajistit, aby se do medu nedostaly žádné cizí látky především z léčení včel aj.

Pokud včelař pracuje svědomitě, jsou na tom medy z obou způsobů včelaření stejně – obsah cizorodých látek je vždy pod přípustnou hodnotou. Je to mimo poctivé včelařovy práce a jeho způsobu (technologie) včelaření, dáno i vlastností včel „čistit med“. Včely totiž dokážou nežádoucí látky z medu vyfiltrovat a využít je ve svém jedu.

Můžu jíst pekařský med z obchodu?

Pekařský nebo také průmyslový med. Už název naznačuje, že nejde o poctivý pravý včelí med. Jde o méně kvalitní či poškozený med pro kuchyňské použití. Vyhláška uvádí pod definicí pekařský med nebo také průmyslový med, jen takový, který je určený výhradně pro průmyslové použití nebo jako složka do jiných potravin. Může mít cizí příchuť nebo pach, může vykazovat počínající kvašení nebo mohl být zahřátý tak, že jeho přirozené enzymy byly zničeny nebo neutralizovány.
Když vezmeme v potaz, že i medy v obchodech jsou i přes zákazy různě pančované, nedovedeme si představit, co všechno se pod touhle definicí může skrývat . Každopádně je určený jen na vaření a pečení.

Jaký med je nejzdravější?

Med má vždy specifické složení, které je závislé kromě jiného i na nabídce květů, které mohou včely navštěvovat, a proto nelze jeden druh medu vyzdvihnout nad jiný. Každý je velmi zdravý, některé medy se jen doporučují při určitých zdravotních problémech. Tyto informace si už každý dohledá sám. Obecně pro prevenci a dobré zdraví je možné užívat každý med.

Říká se, že člověk by měl jíst to, co se vyprodukuje v oblasti, kde žije, kde se narodil. I z hlediska kvality českého medu oproti zahraničním medům, můžeme s čistým svědomím říct, že nejzdravější je jakýkoli poctivý český med.

Standa

Hlášku, že jíst se má všechno, už jistě slyšel každý. Je to dobrá rada, logický argument v diskusích nebo jen suchá obhajoba vlastního ubohého stravování?

Pokaždé, když tuhle větu slyším, mám sto chutí odpovědět stejným stylem - když všechno, tak všechno: „Tak jez kameny“. Ještě jsem to nikomu neřekl a nechytejte mě, prosím, za slovo. Chci tu jen ukázat, jak je to s tím „jíst všechno“ (dodávám jídlo) a kdo se k tomu blíží více.

Tahle hláška zřejmě vznikla na základě doporučení jíst pestrou stravu. Proti tomu nelze nic namítat. Problém je, že se mnozí lidé živí stále tím samým, sklouzávají ke stereotypu. Taky nic proti gustu každého, pokud mu to takto chutná, ale já prostě nechci jíst stále dokola bílou pšeničnou mouku, bílý řepný cukr aj., o chemii v jídle ani nemluvě. Prostě si vybírám. Někteří si myslí, že sám sebe ochuzuju a jsou hrdí na to, že „oni jí všechno“. Tak se na to podívejme, kdo jí „všechno“, přesněji pestře.

V restauraci i v obchodě

Jistě, v restauraci či v obchodě může takový člověk, který „jí všechno“, sáhnout po čemkoli. Regály jsou plné chutí a barev, reklama mluví jasně. Ale buchta v různých tvarech bude vždycky jen buchta - z mouky a cukru. „Čokoládová“ tyčinka bude mít taky spoustu variací, ale pořád to bude jen trocha čokolády, sója, cukr aj. A pečivo je na tom stejně, člověk si může vybrat z nepřeberného množství, ale pořád je to z drtivé většiny z pšenice. Tedy tohle je pro některé pestrá strava, mají každý den volbu jiné formy toho samého „těsta“.

I gastronomická zařízení točí stále dokola tu samou nabídku. Když se podívám na menu restaurace nebo podnikové jídelny, vidím mouku, mouku s vývarem, maso = guláš s knedlíkem. Druhý den ta samá kombinace, ale jmenuje se to uzené s křenovou omáčkou a knedlíkem. Třetí den opět mouka a maso s názvem zapečené těstoviny. Takhle bych mohl rozpitvávat různá jídla, budou lepší, horší, to je jasné, ale pořád v jídelním lístku u drtivé většiny z nich uvidíte vedle jejich názvu – 1,3,7. (Pokud to bude 6 nebo 12, přeskočte řádek.) Ona jednička znamená, že se v jídle vyskytují „obiloviny obsahující lepek - pšenice, žito, ječmen, oves, špalda, kamut nebo jejich hybridní odrůdy a výrobky z nich“. Kde je ta žitná, ječná, ovesná, špaldová a kamutová mouka?

A co máte doma?

Malá sonda do domácích kuchyní. Kolik druhů mouky tam většinou najdeme? Vesměs tři, hladkou, polohrubou a hrubou. Možná ještě krupici. Proč se omezovat jen na jeden druh obiloviny, která nám dnes již prokazatelně škodí? A co taková mouka pohanková, jáhlová, amarantová, včelníková, kurakkanová, kokosová, konopná, mandlová, hrachová atd.?

Maso, bez kterého by se někteří (údajně) neobešli, se točí taky téměř jen kuřecí, vepřové, hovězí a rybí (výjimečně i krůtí). Bohužel při pohledu na většinu „meníček“ klesá tento počet na polovinu. Sami víte, že nejvíce se u nás pojídá kuřecí a vepřové maso. Nemusíme zacházet do krajností jako koňské maso, holubi, žabí stehýnka nebo šneci. Kde jsou u nás dříve často chovaní králici, kachny, husy. Když se mluví o skopovém mase, mám někdy pocit, že někteří marně pátrají v paměti, jak ten skop vypadá.

Dále opomíjíme jehněčí, kůzlečí a mnoho druhů divočiny, ryb a mořských plodů. A každý ví, že slepice není jediný pták, který snáší vejce. Přesto si drtivá většina lidí vystačí jen se slepičími vejci. To samé lze aplikovat na zeleninu, ovoce aj. Snad tenhle stručný výčet toho pro některé nejdůležitějšího z potravin, tedy masa a mouky, stačí, aby si každý udělal obrázek o pestrosti svého stravování.

Zajímavé by bylo podívat se na používané oleje. Ty kvalitní lze označit za „výcuc“ toho nejlepšího z dané rostliny či stromu. Kolik druhů olejů znáte a kolik jich používáte? Znáte jistě olivový a kokosový olej. Slyšeli jste např. o lněném, mandlovém, lískooříškovém, „cedrovém“(olej z oříšků cedru), arganovém aj. Hodně lidí je překvapeno, když slyší např. o mrkvovém nebo jahodovém oleji. Olej lze „dostat“ téměř z každé rostliny či stromu. Víte jak a na co tyto doslova přírodní léky použít?

Kdo pak „jí všechno“, tedy opravdu pestře? Myslím, že odpověď na otázku v úvodu znáte. Je prostě dobré si říct, co to znamená „jíst všechno“, přemýšlet nad tím, co jíme a zajímat se o složení své stravy. Pak takovou bezduchou hlášku nebudeme potřebovat.

 Standa